Maledivy: Obyvatelstvo a kultura tropických ostrovů

Maledivy jsou muslimskou zemí, ale i přesto, co píší různí novináři, nejsou tak extrémní! Kdyby byly, netrávila bych tu v minulosti v průměru 6 měsíců v roce a v součastnosti 3 měsíce v roce. Osobně nemám náboženské fanatiky zrovna v lásce, a to ať se jedná o jakékoliv náboženství. Níže sepsaný článek je založen na mých vlastních zkušenostech, které sbírám od roku 2009.

Maledivci a náboženství aneb Islám na Maledivách v běžném životě

Maledivy jsou ve světovém měřítku malá země, a to jak velikostí ostrovů, tak populací. Mají 441 882 (2018) obyvatel. Přesto je to země s velmi specifickým přístupem k náboženství, politice i ke kulturním a společenským tradicím. Maledivy jsou 100 % muslimskou zemí a této víře by měli podřizovat svůj každodenní život všichni místní obyvatelé. Ne vždy ale tomu tak je!!!

Moji maledivští přátelé říkají, že modlitba obíhá svět 24 hodin denně, 365 (365) dní v roce, tedy nonstop. Vše začíná v Mecce a odtud se modlitba šíří do všech zemí na světě. Začátky a konce modliteb na sebe po celém světě časově navazují.

Na Maledivách první volání k modlitbám začíná kolem půl páté ráno a říká se jí Fajr, druhá kolem půl šesté ráno a říkají se jí Sunrise (čas se mění dle výhodu slunce), třetí začíná kolem poledne a říká se jí Dhuhr, čtvrtá začíná po třetí hodině odpolední a říkají se jí Asr, pátá začíná před šestou hodinou večerní a říká se jí Maghrib (čas západu slunce), šestá modlitba začíná před sedmou hodinou večerní a říká se jí Isha a nakonec poslední a sedmá modlitba se jmenuje Qiyam a začíná kolem jedné hodiny ranní. Páteční polední modlitby jsou nejdůležitější ze všech a přijde na ně skoro každý. Dalo by se přirovnat nedělní návštěvě kostela.

Každý den by tedy na Maledivách měl začít po čtvrté hodině ranní, kdy zazní první svolávání k modlitbám. Místní obyvatel, zejména muži, by tedy měl začít den tím, že se pomodlí a poté začne s jeho denní program mezi nímž se půjde pomodlit ještě několikrát. Na Maledivách tomu ale tak není, a to proto, že Maledivy vždy nebyly muslimskou zemí, ale původně buddhistickou. Poměrně velký vliv zde mají také cizinci jiných náboženství. Z mého pohledu a zkušeností nevyznává islám každý Maledivec. Mluvit o tom ale nemůže. Opravdu silně věřících je tu kolem 10 %. To znamená, že ne všichni se modlí denně, ne všichni pětkrát až sedmkrát.

Spousta Maledivců vstává až v 9 nebo 10 hodin dopoledne, snídá a pak jde v lepším případě do práce anebo stráví den poflakováním v kavárnách nebo s kamarády. Přístup mladé generace k práci je rozdílný. Mnoho místních, jak žen, tak mužů, pracuje v cestovním ruchu, na různých pozicích v resortech nebo v cestovkách a dalších službách jako jsou restaurace a obchody nebo v různých společnostech v kancelářích a podobně. V podstatě mají stejná zaměstnání jako my, jen s laxním přístupem k práci. Opravdu malá hrstka Maledivců jsou workoholici a dokáží zvládat evropské pracovní tempo.

Ženy na obydlených ostrovech většinou bývají doma a starají se o rodiny. Ženy ve městech pracují na různých pracovních pozicích. Mnoho žen působí v médiích a také v politice a v parlamentu. Na Maledivách se ženy mohou svobodně rozhodnout, zda budou pracovat anebo ne anebo zda budou nosit pokrývku hlavy anebo ne. Je to jenom a jenom jejich rozhodnutí. Mnoho mladých Maledivců je k nošení hijabu velmi benevolentních a dámy je nenosí. Některé hijab začnou nosit po svatbě a některé ne. Prosím nepleťte si výrazy a významy burka, hijab, nikáb atd.

Mnoho mladých se také živí různými pofiderními kšeftíky z čehož pramení celá řada problémů. Na vinně je ne úplně dobré vzdělání a lenost. V dnešní době internetu se ale může vzdělávat každý, a to i zadarmo. Průměrný Maledivec na internetu surfuje opravdu mnoho hodin denně.

Volnočasové aktivity Maledivců

Volný čas tráví mladí stejně tak, jako většina z nás. Chodí na snídani, oběd na večeři, na kafe, do kina (v případě měst) anebo za další zábavou. Další zábavou mám na mysli vysedávání po coffee shopech (kavárnách) nebo na náměstí, s cigaretou a tlacháním o nesmyslech a děláním drbů. Kolikrát se nestačím divit, co všechno jsou schopni Maledivci vymyslet. I já osobně už jsem se terčem drbů stala, a to ne jednou. Hold jsem na Maledivách hodně známá.

Většina Maledivců je závislých na sociálních sítích, hlavně na Facebooku. Nedokážete si představit, jak vážně ho berou, div pro ně není svatý(!).

Maledivci a rasismus, humor a sarkasmus

Na Maledivách si člověk ve většině případů musí dávat hodně velký pozor na to, co říká. Maledivci a další asijští obyvatelé Malediv berou jakékoliv poznámky na barvu kůže nebo náboženství dost vážně. Vtipkovat o barvě kůže nebo náboženství si můžete dovolit pouze tehdy, jedná-li se o dlouholeté přátele nebo obchodní partnery. Islám mnohé věci nepřipouští a je třeba si uvědomit, že to, co je někde považováno za svobodu slova, může být jinde chápáno jako urážka. Humor a sarkastické poznámky chápe jenom pár vyvolených. Já sama jsem se již mnohokrát stala terčem rasistických úrážek, a to z důvodu žárlivosti nebo odmítnutní. Místní dámy na mě žárlily, když jsem byla ve vztahu s mísntím a místní podnikatelé mě uráželi, protože jsem s nimi nechtěla spolupracovat. Zkušností s rasismem a úražkami od místních mám od roku 2009 opravdu mnoho. A to jsem vždy na Maledivách respektovala jak oblékání, tak místní zvyklosti. Ani nechtějte vědět, jak místní mluví o nejenom evropankách, které jsou ve vztahu s mísním a nerespektují oblékání a kulturu. Párkrát jsem byla opravdu v šoku.

Rozdíl života na městských ostrovech a těch vzdálenějších na Maledivách

Život v hlavním městě Male' a přilehlém ostrově Hulhumale' je velice uspěchaný. Je tu znát, že Male' je jedno z nejzalidněnějších měst na světě. Na lokálních ostrovech je život o dost línější. Muži ráno vstanou, jdou se pomodlit, ovšem opět ne každý, a pak vyplují na moře nalovit ryby. Část úlovku se použije na obživu rodiny, zbytek se prodá. Po poledni pak jdou hrát šachy, karty anebo jen tak tlachat pod palmu s ostatními muži. Ženy zatím připraví oběd a večeři, jdou nakupovat, starají se o děti, odvedou a vyzvednou je ze školy, podobně jako ženy v domácnosti v Česku.

Během mých cest po Maledivách jsem nasbírala velké množství zážitků z městských i vesnických lokálních ostrovů, jak už víte, mám jich procestováno tolik, jako nikdy jiný. Zkušenosti mám jak z opravdu chudých rodin, tak z těch bohatších. Měla jsem možnost spatřit překvapivé sociální paradoxy. Spousta rodin je dost chudých a jsou rádi, že přežívají. Naproti tomu mnoho rodin zaměstnává posluhovačku. Osobně znám Tanju z Bangladéše, která dělá naprosto vše. Vaří, uklízí, pere, hlídá děti a zaskočí i do rodinného shopu se suvenýry. Měsíčně dostane 200 USD, což jsou pro ni velké peníze. Skoro celou částku pravidelně posílá své rodině do Bangladéše. Je ale pravdou, že posluhovačka je obvykle brána jako člen rodiny.

V každé domácnosti, i v té nejchudší, najdete plochou televizi a u každého dospělého člena rodiny tu skoro poslední verzi chytrého telefonu, kterou nemám ani já. Trošku nechápu filosofii "Nemám pomalu co jíst, ale hlavně, že mám poslední mobilní vychytávku!" Když se místního týpka zeptáte, kde k tomu novému mobilu přišel, tak vám odpoví, že kouzlem. To může být lecjak, jen asi ne poctivě.

Oslavy svátků na Maledivách

K místní kultuře patří také oslavy různých svátků, kterých je tu poměrně hodně. Kromě pár vybraných, se ale nic extra nedrží. Na oslavy se většinou klade důraz na vesnicích, tedy na méně obydlených lokálních ostrovech. Na Maledivách se slaví např. Ramadan – Eid Festival, The National Day, Independence Day (osvobození od britského protektorátu), Republic Day a Propeht‘s Birthday. Za zmínku stojí oslavy na konci Ramadánu, kdy se hodně jí a slaví. Dalším svátkem je Eid-ul Al'haa, který je podobný indickému svátku Holi. Místní mají různé masky a hází po sobě barvičky. Na resortech se pro turisty dělají oslavy Velikonoc a také Vánoc, byť je Maledivci neslaví.

Maledivci jsou talentovaní na zpěv, tvorbu umění a zruční v ručních pracích

Skoro všichni Maledivci jsou, tedy mimo mého bývalého maledivského přítele Siraaje, velmi talentovaní, co se týká hudby a výtvarného umění. Tradiční maledivskou hudbu uslyšíte na většině obydlených ostrovů, na resortech jako atrakci pro turisty anebo při oslavách a svátcích.

Co je tradiční maledivská hudba? Zvuky bubnů/drums a zpěvu, někdy řevu, který doprovází divoký tanec. Místním skupinám, které tuto hudbu interpretují se říká BoduBeru. Každoročně se pořádají i soutěže o nejlepší skupinu. Osobně znám ty nejlepší z nejlepších. Maledivci mají samozřejmě i moderní hudbu, electro, hip hop..., trance až po dechovku. Např. státní hymna "Gaumee Lava" je tak trošku dechovkový styl. V posledních pár letech se tu rozmohla soutěž "Maldivian Idol" a vzniká tak mnoho opravdu dobrých skupin, které hrají a zpívají pro turisty na resortech a v hotelech.

Maledivci jsou dále velice talentování v tvorbě umění, a to malování, kreslení, či výroby různých šperků. Starší generace je velmi zručná v práci se zdřevem a vyrobí doslova cokoliv vč. lodí. Řemesla dnes již přebírá opravdu jen malá hrstka mladé generace. I větší část maledivské mládeže by nejraději, aby jim pečení holubi létali přímo do pusy anebo rufky či dolary mohli sbírat na ulici jako odpakdy.

Co si o Maledivcích myslím já?

Můj závěr o maledivských obyvatelích ve světle muslimské víry je ten, že ne každý muslim je extrémista, ne každý muslim je ortodoxní, ne každý muslim se modlí 5krát až 7krát denně, ne každý muslim je abstinent, ne každá muslimka chodí zahalená, a ne každá muslimka zavrhuje při koupání bikini. Prostě a jednoduše, Maledivci se v mnohém podobají turistům, kteří ve velkém navštěvují jejich zemi. A upřímně, kdo z nás dělá stále jen to, co se musí a nedopřeje si občas něco zakázaného nebo společensky méně přijatelného?

Část informací použitých na této stránce jsou oficiální informace od maledivských úřadů, které jsou doplněné informacemi z naší vlastní zkušenosti. Fotografie použité na této stránce jsou mé vlastní, a to z mého života a pobytů na Maledivách, jež fotím od roku 2009.